Pohádkové příběhy jsou v naší malebné kotlině už takovou tradicí. Ti, co se zrovna nedáví kostí z kapra rozbalí dárky, a zasednou k televizi, aby se pokochali, čím že nás to zase televize letos oblaží. Přiznám se, patřím mezi ně a ač jsem za poslední roky mockrát naletěl, letos jsem zasedl taky.
Princezna a půl království
Kde začít. Asi ne od konce, to už bych jen kopíroval nápad tvůrců této pohádky. Honza zabil draka, princezna je volná, svatbě už nic nebrání. Nebo ano? Ano. Honza je prostě vesnické tele, které téměř utrhne ruku královně, když je mu představena, celej život žere lžící, utírá si nos do rukávu a i přes milý obličej páně Rumla je to prostě vidlák. A toho princezna nechce. Zatím. Radši by se vdala za krále Egona, kterého hraje nejmladší z Prachařů. A protože Honza je dobrák, princeznu odmítne a za vysvobození si vezme jen suchý z nosu, jak podotkla jeho matka.