Topunky - Rytmus

Vánoční pohádky

Pohádkové příběhy jsou v naší malebné kotlině už takovou tradicí. Ti, co se zrovna nedáví kostí z kapra rozbalí dárky, a zasednou k televizi, aby se pokochali, čím že nás to zase televize letos oblaží. Přiznám se, patřím mezi ně a ač jsem za poslední roky mockrát naletěl, letos jsem zasedl taky.

Princezna a půl království

Kde začít.  Asi ne od konce, to už bych jen kopíroval nápad tvůrců této pohádky. Honza zabil draka, princezna je volná, svatbě už nic nebrání. Nebo ano? Ano. Honza je prostě vesnické tele, které téměř utrhne ruku královně, když je mu představena, celej život žere lžící, utírá si nos do rukávu a i přes milý obličej páně Rumla je to prostě vidlák. A toho princezna nechce. Zatím. Radši by se vdala za krále Egona, kterého hraje nejmladší z Prachařů. A protože Honza je dobrák, princeznu odmítne a za vysvobození si vezme jen suchý z nosu, jak podotkla jeho matka.



Jenže král Egon je trochu divný patron. Miluje jen sebe a princezna zjišťuje, že by byl možná lepší ten vesnickej idiot, než monstrum, které si ji chce sice vzít, ale za žádnou cenu nedopustí, aby mu zkazila svou přítomností portrét. A to dle jeho slov, portrétů není nikdy dost. A když ho princezna odmítne, všechny uvězní. Jen učitel etikety v podání Marka Ebena uprchne a jde žádat Honzu o pomoc.

No nebudu už moc spoilovat, pro případ, že jste pohádku ještě neviděli. Upřímně říkám, že staromilci, kteří si nedovedou Vánoce představit bez princezny s logem na čele, budou zklamáni. Honza zachrání princeznu dokonce třikrát, naučí se chovat, protože i vesnické trdlo se může tvářit jako královský sloupek a všechno dobře dopadne. Ale s vtipem, nenuceně a se skvělými hereckými výkony.

Čertí brko

Tak tuhle pohádku jsem viděl už vloni. Už to, že za tvorbou stojí Punk film a tým Tondy Blaníka, by mělo staromilce varovat. Obsazení se povedlo. Janek (Vetchý) už není čert s hodností vraníka, ale samotný Lucifer, který má syna Bonifáce (Jan Cina). To je čert na baterky a tak se spíš zabývá vynálezy. Jenže v jakési lhotě přestane fungovat čertí brko, které neúnavně zapisuje všechny hříchy a tak je Bonifác vyslán, aby doručil nové. Až potud je to pohádka. Pak už začíná čistá politická alegorie.

Bonifáce potká krejčí, co už nešije (Jan Budař), a za pomocí alkoholu ho o brko připraví a přibere k tomu i KPZ, tedy krabičku pekelné záchrany. A začnou se dít věci. Díky kouzelné jehle se nám krejčí oblékne a vyrazí do vesnice, kde se spojí s rychtářem, který právě zfalšoval volby. Tomu se sice do spolupráce moc nechce, ale když vidí, co o něm nasmolilo čertí brko, radši se přidá. Než na něj někdo zaklekne. Lidem se rozdají šlechtické šaty, rozdá se pár bažantů (koblihy sú neni) a hurá do práce, vymysleli jsme tunel.

Bohužel to funguje, i když šaty vydrží jen den, ale co, ráno dostanete nové. A hledáme Andrejovi, tedy totiž krejčímu poklad. Místo toho se prokopou až do hlavního sídla EU, vlastně do pekla, kde je celý archiv StB a pekelná výstroj, což je něco mezi krampusáckým úborem a taktickým brněním kluků z URNA. Pak už je to jen samá účelovka, antikrejčí, a výměna mandátů. Čerti, jakožto orgán činný v trestním řízení je umístěn za mříže. Nakonec ale Cina ukáže, že není takové jelito, nasadí kopyto a zachrání dobrý konec pohádky.
Jako divadelní hra (tomu odpovídají i některé herecké/neherecké výkony) s nádechem politické satiry by to nemuselo být špatné, jako pohádka pro děti to působí divně. Já jsem se bavil, ale co na to asi řekly děti...

Čarovný kamínek

No, co k tomu dodat. Tenhle poklad se asi zařadí po bok Kouzelníka Žita a jiných shitů, které občas ČT za naše prachy vyrobí. Velice rozvětvený a komplikovaný děj (hrabě chce vykácet svůj les), čarodějnice s čarodějem, kteří neumí čarovat, němá hraběnka (nejlepší herecký výkon vůbec, ale pokud od toho čekáte něco, co převedla Issová v Sedmero krkavcích, tak vězte, že je to rozdíl) a pár dřevorubců. Celé se to tváří honosně, ale je to zase jen Bulharsko ve staniolu. Pokud na to nehodláte koukat (a já vám to schvaluji), měli byste ještě vědět, že je to takový Mrazík zasazený do světa Pána prstenů. A upřímně celé je to jen ztráta času.

Novinky

Něco o mě

Textař, "zpěvák" a spisovatel. To je asi tak ve zkratce vše, čím se v životě zabývám, nad rámec běžných radostí, jako je péče o rodinu či docházka do zaměstnání. Táta vždycky říkal, dělej to pořádně nebo se na to vyser. Jsem hodný syn a poslechl jsem. Důležité věci dělám pořádně a na zbytek... však vy víte!