Za okny se snáší vločky, silničáři za stálých nadávek dopíjí čaj a obouvají těžké boty na přezky. Venku je slyšet startující motory pluhů a já si užívám volna. Tedy užívám. Užívám rozpustný paralen, protože zároveň se sněhovou nadílkou se dostavila i rýma, bolení v krku, nateklá mandle a bolest v celé levé sanici. Ale to není nic, co by nespravil panák a teplý ponožky.
Ale proč vám to vyprávim. Protože vždycky, když se obloha změní z blankytně modré na metalicky šedou, zruším všechny procházky po krásném okolí Lipna a zasedám k novému PC / díky, Milusi/, abych rozšířil počet stran v dalším díle Aforkalypsy.
A zatímco za okny padá sníh, já bloudím duchem po kouzelném městě Maganu a za pomoci otce Sarkastika se snažím odhalit řádícího vraha. Je to těžký úkol, když hrajete za obě strany. No schválně se zkuste překvapit, když plánujete vraždu a zároveň ji i vyšetřujete. A do toho strašná spousta lidí, který vám hamtaj na místě činu, všichni mají zaručené teorie a někdo z nich, je vrah.
Takže doufejte, že to nadělení jen tak nesleze a já zůstanu u počítače přikovaný dost dlouho na to, abych vraha našel, chytil a potrestal. Záleží to teda taky ne velikosti těch panáků, ale s tím už si nějak poradím…