Nevyzpytatelné jsou cesty osudu - Recenze

Nathaniel Wonderful & Theodora Stonewall – Nevyzpytatelné jsou cesty osudu

Dostala se mi do rukou kniha k recenzi. První vydání, limitovaná, číslovaná edice. Tak si to dílo trochu probereme.

Přemýšleli jste někdy o tom, jaké to je, když se narodíte jiní? Nemyslím teď na žádné genderové nesrovnalosti, ale skutečně jiní? Věřte, nemusí to být vůbec příjemné. Když se narodíte jako trpaslík, který si myslí, že je elf, jmenuje se po jednom ze slavných hobitů Pipin a jste k tomu všemu ještě prachbídný čaroděj, je vám jasné, že ani další rozdané karty nebudou žádná jízda. Zejména pokud jste navíc ještě nenapravitelný smolař. A když vás náhoda svede do party s mladou zlodějkou, jež celý život sjíždí své rodné město na punk a nevrlým hraničářem posedlým pomstou a utkvělou představou o své nepřemožitelnosti, je o zábavu postaráno, a to se ani nemusíte cpát žádnými houbami, abyste se spojili s přírodou. Přičtěte k tomu vrozenou hrabivost všech hlavních postav a…

Příběh tak hezky odsýpá, rušen jen občasnou autorovou potřebou, vnutit vám tu či onu hrdinovu myšlenku, která by šla vyjádřit například přímou řečí a čtenář by si mohl názor na postavu dělat sám. Jenže pak se to začne komplikovat. Autor, patrně posedlý melancholií, se zhostí role básníka a vypráví příběh jdouce po louce, nesouce v mouce… Moment. Je to vůbec ten stejný autor? Na knize jsou uvedeni dva a já nabyl dojmu, že se najednou vyměnili. Básnický styl se po pár stránkách přejí a já začal doufat, že to brzo skončí. Zlodějka navíc v rozčilení nasazuje do hovoru jakýsi ostravsko-brněnský mix, kterým ovšem nemluví stále, takže to působí dost na sílu. Vlastně by to v ten moment mohla být krásná výpravná pohádka pro děti. Až na ty vraždy. A tu mluvu. Do psí kundy! To přece nemá být pohádka. Takže zpět.

Mezi stranami 100 a 200 jsem už byl vyloženě nevrlý. V příběhu se objevovaly naprosto zbytečné postavy. Jako příklad uvedu postavu lesního skřítka, který žije ve studni, ze které se hrdinové při svém dobrodružování - jak je několikrát zmíněno – chtějí napít. Zázračná voda naučí na pár hodin mluvit osla, který ovšem nic světoborného neřekne, a tak postava vyšumí úplně do ztracena. Na druhou stranu se i některé vedlejší postavy dočkají zajímavé charakteristiky a je odhalena jejich historie. Na škodu budiž, že většina z nich příběhem proletí a bez ovlivnění děje umře, stejně jako mladý zbojník, ze kterého jsem si v tomto období udělal hlavního hrdinu, jelikož ti původní kamsi zmizeli.

Zvláštní skupinou jsou popisované souboje. Z textu je cítit, že autor je znalý problematiky šermu, ať už ze zkušenosti vlastní či zprostředkované. Ne že by většina soubojů vybočila z mustru, který i začínající šermířská skupina zvládne na svém prvním vystoupení, ale je fajn vědět, že si je autor vědom, kam to má krucinál zapíchnout.

Už-už jsem chtěl knihu odložit, omluvit se, že to prostě nedočtu a recenze nebude. A najednou zase zvrat. Jakoby se silnější z autorů rozhodl něco s tím marastem udělat. Vypravěč ustupuje, množí se přímě řeči. Rozhovory začínají udávat příběhu rychlejší spád, kdyby šlo o film, řeknu že nastala doba rychlého akčního střihu. Akce střídá akci, úhly pohledu se mísí do jednoho logického obrazce a jestli si to neumíte představit, řekněme že je to jako Pulp Fiction.

Závěr knihy je jednoduše balet na ostří meče. Náhodné dílky příběhu se poskládají do sebe, vše najednou vypadá logicky a zásadní zvrat, který přijde v samotném závěru? Ten moment, kdy dočtete epilog završený hlášením Konec prvního dílu? Teď? Tak to ne. Já chci druhej díl. A rychle.

Takže, abych to nějak shrnul. Vzhledem k tomu, že jde o první díl, zatím nevím kolikadílné ságy, je nutno na něj nahlížet jako na díl seznamovací. Předpokládám, že poté, co se čtenářovi vryjí postavy pod kůži, už nebude v dalších dílech nutné jednotlivé charaktery tak rozpitvávat a pokud se nevrátí básnická vložka – a já doufám, že ne, protože „který“ není sprosté slovo – a zároveň se dopiluje „moravština,“ aby nepůsobila jako slovníček pojmů z Trnky Brnky, máme se všichni na co těšit. Potenciál to totiž rozhodně má.

Je třeba také zmínit, že autoři jsou samo-vydavatelé (třeba jako já), takže je třeba být shovívavější k nějakým těm chybějícím čárkám, překlepům a podobným chybičkám, které tu zkrátka jsou. Ale není to nic, co by mělo nějak zásadně ovlivnit mé hodnocení.

Čili… jestli máte rádi fantasy, bez trpaslíků a elfů nedáte ránu a zároveň vám není cizí humor, je to jasná volba. A protože nevyzpytatelné jsou cesty osudu, doklopýtala kniha až k velmi slušnému hodnocení 6/10, ale věřím, že další díly si o nějaký ten bodík ještě polepší.

 

Tak příjemné počteníčko
Jakub Bouda

Novinky

Něco o mě

Textař, "zpěvák" a spisovatel. To je asi tak ve zkratce vše, čím se v životě zabývám, nad rámec běžných radostí, jako je péče o rodinu či docházka do zaměstnání. Táta vždycky říkal, dělej to pořádně nebo se na to vyser. Jsem hodný syn a poslechl jsem. Důležité věci dělám pořádně a na zbytek... však vy víte!